Otázka:
Mohu soukromě sdílet finální kopii svého publikovaného příspěvku?
Vicent
2015-10-19 20:33:44 UTC
view on stackexchange narkive permalink

Předpokládám, že jsem publikoval článek v časopise bez zásad otevřeného přístupu, ale s obvyklými omezeními týkajícími se autorských práv.

Výzkumník, kterého osobně neznám, mě požádal o kopii tento papír jsem spoluautorem. Je povoleno sdílet s ním finální verzi souboru PDF (e-mailem)? Chci říct, má to rozdíl ve veřejném sdílení (což jsem víte, že to nesmím)?

Pokud ne, jaký by byl zdvořilý způsob, jak mu to říct?

čtyři odpovědi:
jakebeal
2015-10-19 21:02:00 UTC
view on stackexchange narkive permalink

Domnívám se, že je morální povinností vědců zpřístupnit svou práci kolegům, kromě případů, kdy zasáhnou širší úvahy, jako je bezpečnost. Většina publikačních dohod umožňuje určitou formu sdílení, i když pouze předtisk --- můžete nebo nebudete moci zveřejnit zdarma online, ale můžete sdílet alespoň prostřednictvím e-mailu. I pro něj existuje slušný argument čestného použití, který pravděpodobně pokryje nejednoznačné dohody.

Také se domnívám, že pokud zjistíte, že publikační smlouva výslovně zakazuje sdílení předtisku prostřednictvím e-mailu, pak je vhodné a etické dopustit se občanské neposlušnosti a sdílet předtisk článku. Věřím tomu, protože si myslím, že publikační dohoda, která zakazuje individuální výměnu předtiskových vědeckých dokumentů, je sama o sobě neetická. Nesdílejte však finální verzi: morální povinnost vědecké otevřenosti je dostatečně uspokojena předtiskem a finální verze často jasně zahrnuje skutečnou práci a přidanou hodnotu vydavatele, na kterou nemáte morální právo .

Vezměte však na vědomí, že pokud se rozhodnete sdílet, když vám to zakazuje, měli byste si uvědomit, že se dopouštíte občanské neposlušnosti a že existuje (i když nepravděpodobná) šance, že byste mohli za to musí nést právní důsledky.

Pomocí příkladu [zásady sdílení společnosti Elsevier] (https://www.elsevier.com/about/company-information/policies/sharing) se požaduje, abyste „sdíleli odkaz ... spíše než celý text“ pro konečnou publikovanou verzi, ale tyto předtisky lze kdykoli sdílet (nejlépe s vloženým DOI), což je pěkně kompatibilní s vaší odpovědí.
Fantastická odpověď, ale je nepřesné označovat „občanskou neposlušnost“, kterou [definuje Wikipedia] (https://en.m.wikipedia.org/wiki/Civil_disobedience) jako „aktivní odmítané dodržování určitých zákonů“ , požadavky a příkazy vlády nebo okupační mezinárodní mocnosti. “ Chápu, že obhajujete určitý druh vzpoury proti „systému“, který je koncepčně podobný, ale jeho označení za občanskou neposlušnost činí tento akt zvukem okouzlující a dalekosáhlejší než mikroskopické porušení autorských práv, které ve skutečnosti je.
@DanRomik Přečtěte si prosím článek, na který odkazujete [pečlivěji] (https://en.wikipedia.org/wiki/Civil_disobedience#Definition.2C_theories.2C_and_justifications), a všimnete si, že definice není tak jednoznačná a některé definice zahrnují i ​​typ akce, kterou doporučuji. Všimněte si také, že netvrdím, že akce není mikroskopická, pouze je to rozumná volba.
@jakebeal v pořádku, připouštím, že někteří lidé interpretují „občanskou neposlušnost“, aby zahrnovali kroky podniknuté proti korporacím. Stále mi to připadá jako zvláštní použití tohoto výrazu a přál bych si, aby existoval lepší výraz, který by tento druh věcí popsal. Kromě této drobné sémantické debaty zcela souhlasím s vaší odpovědí
-1 Upřímně řečeno, pokud prodáváte svá autorská práva také na předtiskovou verzi, pak při sdílení příspěvku s kolegy nejde o žádné mikroskopické porušení autorských práv. Pokud je něco neetické (nemyslím si), nejedná se o takový zákaz nebo společnost, která o něco takového žádá, ale vědec, který se rozhodne prodat svá autorská práva za takových podmínek. Upřímně řečeno, jako autor a vědec jste ten, kdo rozhoduje o tom, kde publikujete, a jakmile se rozhodnete, měli byste pouze dodržovat podmínky vaší dohody.
IEEE říká, že máte povoleno publikovat článek na vašem osobním webu. Vypadá to, že to záleží na vydavateli.
Corvus
2015-10-19 21:47:19 UTC
view on stackexchange narkive permalink

Za starých časů dostal jeden 25 nebo 50 dotisků papíru zdarma a mohl si objednat další, pokaždé, když jeden publikoval příspěvek. Ty by byly zaslány v reakci na žádosti, jako je ta, kterou popisujete.

Věřím, že v dnešní době mají někteří vydavatelé předpisy pro stejný druh osobního sdílení jednotlivých kopií příspěvku na vyžádání. Jsem si jistý, že se to liší od vydavatele k vydavateli.

Mám také podezření, že může existovat silný argument fair use pro sdílení finálního pdf na vyžádání, ale nemám právní znalosti, které bych mohl říci pro určitý.

Nakonec poznamenám, že mnoho, mnoho výzkumníků zveřejňuje finální soubory PDF svých prací otevřeně na web. Bez ohledu na to, zda to podporujete (stejně jako já), nebo to považujete za neetické, pokud vydavatelé nejsou ochotni cílit na tyto lidi, určitě nebude mít zájem o někoho, kdo soukromě pošle e-mailem pdf jeho vlastní práce kolegovi na vyžádání.

Existují vydavatelé (např. IOP), kteří dodnes zasílají bezplatné výtisky publikovaných článků.
David Z
2015-10-20 02:51:57 UTC
view on stackexchange narkive permalink

Mohu s ním (e-mailem) sdílet soubor PDF v konečné verzi?

Z právního hlediska (USA) to zcela závisí o publikační dohodě. Některé časopisy to umožňují; pokud ano, bude to výslovně uvedeno ve smlouvě. Například smlouva o převodu autorských práv APS obsahuje text

Autor (autoři) ... mají následující práva („Práva autorů“):

3. Právo ... pořizovat kopie celého článku nebo jeho části, včetně verze připravené APS, bez revize nebo úprav, pro autory a / nebo pro zaměstnavatele pro vzdělávací nebo výzkumné účely.

Bez něčeho takového ve smlouvě závisí to, zda máte povoleno sdílet dokument, na tom, zda jej lze legálně považovat za fair use. Žádná dohoda o autorských právech nemůže zakazovat něco, co spadá do oblasti spravedlivého použití, ale na druhou stranu opravdu nevíte, co spadá do oblasti spravedlivého použití, dokud vám to neřekne soud. Nejsem si jistý, jestli existuje precedens, zda se sdílení kopií článku pro soukromé výzkumné účely kvalifikuje jako spravedlivé.

Nebudu to řešit z morálního hlediska, protože jste se ptali, zda je povoleno , ale jak ukazují některé z dalších odpovědí, je možné tímto způsobem dospět k jinému závěru.

Chci říct, má to nějaký vliv na to, že to sdílím veřejně (což dělám vím, že to nesmím)?

To záleží také na dohodě o publikování. Ve výchozím nastavení, pokud dohoda neříká nic jiného, ​​není žádný rozdíl mezi veřejným sdílením článku a soukromým sdílením; oba se považují za neoprávněnou distribuci a oba jsou podobně nelegální. Smlouva o publikování však může umožnit některé formy veřejného sdílení. Vraťme se zpět k dohodě APS a obsahuje několik ustanovení umožňujících různé formy veřejného sdílení (v části „Práva autorů“):

2. Nevýhradní právo, po zveřejnění společností APS, dát souhlas třetím stranám k opětovnému publikování tištěných verzí článku nebo jeho překladu, nebo jejich výňatky, bez získání povolení od APS, za předpokladu, že verze připravená pro APS nebude pro tento účel použita, článek není publikován v jiném deníku a třetí strana neúčtuje žádný poplatek. Pokud se používá verze APS nebo třetí strana znovu publikuje v publikaci nebo produktu za poplatek za použití, je nutné získat povolení od APS.

3. Právo používat celý článek nebo jeho část, včetně verze připravené pro APS, bez revize nebo úpravy, na domovské webové stránce autora (autorů) nebo na webových stránkách zaměstnavatele a pořizovat kopie celého nebo části článku, včetně APS -připravená verze bez revize nebo modifikace, pro autory a / nebo pro zaměstnavatele pro vzdělávací nebo výzkumné účely.

4. Právo zveřejňovat a aktualizovat článek na volně přístupných e-tiskových serverech, pokud pro tento účel nebudou použity soubory připravené a / nebo formátované společností APS nebo jejími prodejci. Jakýkoli takový příspěvek zveřejněný nebo aktualizovaný po přijetí článku ke zveřejnění bude obsahovat odkaz na online abstrakt v deníku APS nebo na vstupní stránku deníku. Pokud si autor přeje, aby byla verze připravená pro APS použita pro online zveřejňování jiných příspěvků než na webových stránkách autora (autorů) nebo zaměstnavatele, je vyžadováno povolení APS; pokud je povolení uděleno, APS poskytne článek tak, jak byl publikován v časopise, a jeho použití bude podléhat podmínkám APS.

Takže podle této smlouvy vy (autor) můžete zveřejnit finální deníkovou verzi článku na svém osobním webu a vy můžete předtisky (tj. verze, které jste si připravili před odesláním do deníku) zveřejnit na web jako arXiv nebo udělit povolení třetím stranám distribuovat tyto verze.

Bill Barth
2015-10-19 20:47:22 UTC
view on stackexchange narkive permalink

Může to snadno být porušení smlouvy o publikování, kterou jste podepsali, pokud konkrétně neuvádí, jak můžete článek sdílet (což mnoho dohod dělá). Je nepravděpodobné, že vás vydavatel vytáhne před soud, pokud vy nebo kdokoli jej pošlete, abyste je informovali o svém přestupku a vy jej neodmítnete napravit. To je řečeno, podle mého názoru je neetické záměrně porušovat vaši publikační dohodu (což je smlouva, kterou jste podepsali), takže bych ji neobhajoval. Přečtěte si ji znovu a řiďte se jejími podmínkami.

* Je nepravděpodobné, že vás vydavatel vytáhne k soudu, pokud je nebudete informovat vy nebo kdokoli, komu to pošlete, o vašem přestupku. * - I tehdy bych byl velmi překvapen, kdyby se vydavatel skutečně žaloval. Obecně očekávám, že odcizením autorů budou mít co ztratit, než kolik získají z prodeje jednotlivých článků.
@Mangara, jo, myslel jsem si to lépe a trochu změnil jazyk v mých úpravách. Nevím o žádných případech, kdy by vydavatel žaloval autora kvůli porušení publikační dohody s článkem vědeckého časopisu. Existují i ​​další případy, kdy vydavatel žaloval autory za to, že nedoručili slíbené rukopisy poté, co dostali předem, ale to je téměř standardní vydavatelské jízdné.
Rozhodně nesouhlasím s: „neetickým“. Není neetické porušovat „dohodu“, kterou jste v zásadě nuceni přijmout jako součást účasti na akademickém výzkumu. Věci by byly jiné, pokud by šlo o dohodu, kterou jste konkrétně vyjednali s vydavatelem, kde bylo vaší volbou vzdát se vašeho morálního práva sdílet svůj výzkum s konkrétními finančními výhodami, ale každý ví, že to tak ve skutečnosti nefunguje.
@R .., jasně nesouhlasím. Nelíbí se mi náš současný model publikování a zpochybňuji hodně jeho etických hranic a parametrů, ale podepsání právní smlouvy s úmyslem porušit ji je v mé knize rozhodně neetické. Pokud všichni říkáme, že porušení smlouvy, protože se vám nelíbí její podmínky, je etické, protože OP (nebo vy sami nebo já) jsme byli nuceni se k tomu nejprve přihlásit, myslím, že je to trochu falešné. Ano, všichni chceme publikovat v nejlepších časopisech, které provozují velké sbory, které s námi zacházejí špatně, ale máme možnost s nimi nepublikovat.
Většina akademiků není dostatečně prestižní na to, aby měli skutečný výběr časopisů, ve kterých publikují. „Výběr“ je jen „souhlasit“ s opovrženíhodnými podmínkami nebo opustit svou kariéru.
@R .., spousta lidí se přihlásila k bojkotu Elsevier, i když nevím, co se z toho stalo. Na čem by mohlo záležet víc, kdyby vyjela oddělení a jejich výbory pro výdělek a řekla, že nepočítají určité časopisy vydávané vydavateli s nejhoršími zásadami o nic méně než ty nižší úrovně. Někteří vysoce výkonní lidé rezignující na redakční rady (např. [Topologie] (https://en.wikipedia.org/wiki/Topology_%28journal%29)) mohou také udělat něco dobrého. Souhlasím s tím, že spousta profesionálů bojkotujících ty nejlepší deníky toho moc neudělá.


Tyto otázky a odpovědi byly automaticky přeloženy z anglického jazyka.Původní obsah je k dispozici na webu stackexchange, za který děkujeme za licenci cc by-sa 3.0, pod kterou je distribuován.
Loading...